Rocks and Water: První Norské ozvěny

Po cestě, která vyšlamimořádně dobře a byla rychlá, vyrážíme zkusit štěstí nejprve do oblasti Telemarku. Tady je bohužel sucho takže se náš plán ihned posouvá a přejíždíme na řeku Numedalslågen do městečka Dagali. Tady už jsou ubytovaní Lenka s Vojtou, kteří tady budou celé léto vozit lidi na raftech. Je asi osm hodin večer, ale nijak to nevadí a vyrážíme na populární Zambezi Section.

Je spíš nižší voda, ale pořád dobrá a první norskou jízdu si užíváme. Jedou s námi ještě dva chlapíci z Anglie a celou cestu od nich posloucháme jak posledních pár dní jezdili v Telemarku. Holt jsme ho o kousek minuli.

Dalšího dne vyrážíme na průzkumnou misi na horní Numedalslågen, že bychom případně zkusili nějaký vynáškový trip. Objevujeme asi kilometr pěkné vody a obří slajd, který nikdo nechce jet, takže místo pěšího výletu s lodí radši jedeme další kolo na Zambezi Section. Je zase o něco méně vody, ale peřeje se v podstatě nezměnily, takže svižná rychlá jízda na řece, kterou už známe. Večer samozřejmě decentní večírek a pomalu kujeme plány na další dny, které se chystáme strávit ve Vossu a okolí.

Po příjezdu do Vossu potkáváme Kopečka s kámošem Kroupičem a ihned vyrážíme na místní pecku jménem Myrkdalselvi, úsek volíme spodní. Vody je akorát. Po prvních dvou místech je jasné, že to nebude řeka pro děti. Sjíždíme pár skoků a slajdů a už vysedáme k prohlížení Triple Comba, což je kombinace tří postupně se zvětšujících slajdů. Rychle jdeme na věc. Jedeme já, Číva a Kopeček, Kroupičovi s Muskou se to nějak nelíbí. Všichni dáváme slajdy v pořádku a můžeme vyrazit dál.

Čeká nás pár nevýrazných míst a pak už Triple Drop.

To jsou tři menší skoky přímo za sebou s pěkně obtížným technickým průjezdem. Každý má to svoje. Až na Čívu a Kopečka, kteří si zvedli jedeme Triple Drop v pořádku. Za Triple Dropem následuje ještě pár pěkných míst a pak už musíme přenášet nesjízdný vodopád. Pod vodopádem sjíždíme skok do slajdu zvaný Grandioso. Název hovoří za vše, takže asi netřeba dalšího komentáře.

Ještě několik slajdů, závěrečné vysoké místo nad mostem a už vysedáme. Spodní Myrkdalselvi je určitě jedna z nejlepších řek co jsem kdy jel a ostatní nemůžou než souhlasit.

Večer přespáváme na Bramsetu, který je bohužel bez vody. Situace se do rána nemění a tak vyrážíme na Horní Raundalselvi. Na Tunel a Kittelbreaker je málo, ale velký slajd pod vodopádem jedeme a pak už tradá dolů. Na Horní Raundalselvi jsou asi tři velké peřeje, které v pořádku zdoláváme a pak je konec úseku. A ten je nejvtipnější. Je to totiž vyhlášený vodopád Nosebreaker. Poměrně dlouho se na něj díváme až se Číva s Kopečkem rozhodnou, že tedy pojedou. Číva zvládá situaci v pořádku a krásně dopadá do pěny. Kopeček situaci zvládá o něco hůř, ale taky dojíždí v pořádku. Zbytek skupiny si to nechává na jindy. U místa, kde jsme zaparkovali auto ještě řešíme situaci s místním nevrlým pánem, který chce abychom mu zaplatili za parking. Nakonec mu ale zdrháme.

Večer se jedeme ubytovat do Kajmanova domu v centru Vossu, což byla správná volba, protože se kazí počasí a prší. Tady samozřejmě probíhá večírek. Po něm se těžce probouzíme, ale stále prší, takže tradá vyzkoušet Bramset a Moneydrop. Obojí je pořád bez vody a nejblíž je spodní Myrka, takže jedeme tam. Já řídím a kluci jedou vrchní i spodní úsek. Vody je víc než posledně a co jsem viděl z mostu dostávali pěknou nálož. Dole moje domněnky potvrdili, skutečně to nebylo jen tak. Večer opět spaní u Kajmana a světe div se, opět večírek. Ráno zjišťujeme, že počasí je trochu lepší a na Raundalselvi je dost vody. To se dá jet tak akorát Playrun, na který nasedáme. Hned v úvodní peřeji – Morning Glory se mi podaří minout lajnu, dostávám sodu od masivního válce, lámu pádlo a tralalá, krysa je na světě. Ostatní dávají s přehledem, takže jsem za idiota dne.

Zbytek Playrunu je svižná čtyřková voda s jedním pětimetrovým stupněm, což už si jen užíváme. Až teda na Kroupiče, který na pětimetru vykrysil nešťastně ve vracáku. Z Playrunu se vracíme zpátky ke Kajmanovi a vybíráme řeku na další den.

Ráno padá volba na Smeddalselvi, což je místní velká a těžká pecka – Olafova kilometráž tvrdí WW V–VI furt. Když dorazíme k řece skrz několik tunelů, jeden měl 25 km, padá volba na horní úsek, který by měl být drop-pool.

Spodní úsek je strašnej kopec podél silnice a nikomu se nelíbí. Svítí slunce a nasedáme na Smeddalselvi, která hned v první peřejce ukazuje o co půjde. Tři metry vysoká imitace lipenských vrat (zmenšenina) s poměrně obtížným nájezdem. Zbytek míst je pořád dokola to samé. Těžký nájezd i lajna skrz peřej. Dost věcí obnášíme, ale dost jich i jedem.

Pod jedním dropíkem dostává Číva pěknou sodu a pak už přichází atrakce dne. Já jsem podcenil nájezd ke 4 metry vysokému vodopádku, navíc jsem ho neboofnul a tralalá, druhá Snížákova norská krysa je na světě. Na to, že není rok krysy, mi to zatím docela jde. Odlovení v pořádku, Muska dostává pochvalu za skvěle hozenou házečku a pokračujeme. Ještě pár míst nás čeká a nejsou zadarmo. Při dojezdu do cíle jsme už rádi, že je to za námi. Jsme dost unavení a poškrábaní od křovisek, která jsou všude okolo řeky.

Přespáváme na vysedačce s tím, že ráno něco pojedeme, ale nic se nám v okolí nelíbí a tak se vracíme do Vossu za Kajmanem. A to je právě teď, sedím ve Vossu v obýváku na gauči a musím konstatovat, že lepší ubytování jsem zatím na vodáckém zájezdu neměl. A vy se těšte na report z Ekstremsportveko a z dalších dní našeho norského pádlování.

Foto:Honza,, Muska " Musil

Text: Petr ,,Snížák" Snížek

Velký dík za podporu patří firmám: Humi outdoor, Jerky, WRSI, Extrasport a Johnson outdoors