Paddler: Honza ,,Muska" MusilDalším cílem je profláklá řeka Sogndalselva, na které najdeme vyhlášené Waterfallcombo. Po příjezdu k řece usuzujeme, že je málo a jdeme na horní úsek. Vody je bohužel spíš míň než málo a tak se na vršku nic mimořádného neděje, za 40 minut jsme dole. Cestou jsme na řece potkali plzeňskou partu a tak s nimi večer pořádáme menší večírek ve znamení Stroh rumu, aby nám to zejtra na těch vodopádech šlo. Jak se ukázalo nebylo to ideální a jmenovitě jsem druhý den nastoupil na vodu až v odpoledních hodinách, když už byli kluci pod vodopády, ale zase jsem je mohl vyfotit. Na spodku Sogndalu nás ještě vyhubovali rybáří a chtěli volat policii, že prý plašíme ryby a oni za jejich povolenky těžce platí. Museli jsme tedy závěrečné peřeje obnést.
Po Sogndalu pokračujeme dále na sever na řeku Jolstra, která vytéká z jezera Jolstravatnet. Je to spíš odpočinková záležitost a já se rozhoduji, že svezu auto. U nástupu vidíme, že i Jolstra má spíš méně vody a když jí kluci sjedou konstatují, že to byla veliká slabota a zatím největší nuda zájezdu. No co se dá dělat. Tak teda jedem na něco jinšího, většího, těžšího a tak vůbec.
Paddler: Petr ,, Snížák" Snížek
Paddlers: Petr ,,Snížák " Snížek, Petr ,,Číva" Čivrný
Paddler: Petr ,, Snížák" SnížekPo Raumě je na řadě Jori. Na tu se ukrutně těším a je veliké zklamání, když přijedeme k vodočtu kde je proklatě míň než by mělo bejt. No tak holt teda pokračujeme na Sjou, kde budeme týden zewlovat a podnikat odtamtud loupežné výpravy.
Dalšího dne vyrážíme na průzkumnou misi na horní Numedalslågen, že bychom případně zkusili nějaký vynáškový trip. Objevujeme asi kilometr pěkné vody a obří slajd, který nikdo nechce jet, takže místo pěšího výletu s lodí radši jedeme další kolo na Zambezi Section. Je zase o něco méně vody, ale peřeje se v podstatě nezměnily, takže svižná rychlá jízda na řece, kterou už známe. Večer samozřejmě decentní večírek a pomalu kujeme plány na další dny, které se chystáme strávit ve Vossu a okolí.
Po příjezdu do Vossu potkáváme Kopečka s kámošem Kroupičem a ihned vyrážíme na místní pecku jménem Myrkdalselvi, úsek volíme spodní. Vody je akorát. Po prvních dvou místech je jasné, že to nebude řeka pro děti. Sjíždíme pár skoků a slajdů a už vysedáme k prohlížení Triple Comba, což je kombinace tří postupně se zvětšujících slajdů. Rychle jdeme na věc. Jedeme já, Číva a Kopeček, Kroupičovi s Muskou se to nějak nelíbí. Všichni dáváme slajdy v pořádku a můžeme vyrazit dál.
Čeká nás pár nevýrazných míst a pak už Triple Drop.
Ještě několik slajdů, závěrečné vysoké místo nad mostem a už vysedáme. Spodní Myrkdalselvi je určitě jedna z nejlepších řek co jsem kdy jel a ostatní nemůžou než souhlasit.
Večer přespáváme na Bramsetu, který je bohužel bez vody. Situace se do rána nemění a tak vyrážíme na Horní Raundalselvi. Na Tunel a Kittelbreaker je málo, ale velký slajd pod vodopádem jedeme a pak už tradá dolů. Na Horní Raundalselvi jsou asi tři velké peřeje, které v pořádku zdoláváme a pak je konec úseku. A ten je nejvtipnější. Je to totiž vyhlášený vodopád Nosebreaker. Poměrně dlouho se na něj díváme až se Číva s Kopečkem rozhodnou, že tedy pojedou. Číva zvládá situaci v pořádku a krásně dopadá do pěny. Kopeček situaci zvládá o něco hůř, ale taky dojíždí v pořádku. Zbytek skupiny si to nechává na jindy. U místa, kde jsme zaparkovali auto ještě řešíme situaci s místním nevrlým pánem, který chce abychom mu zaplatili za parking. Nakonec mu ale zdrháme.
Zbytek Playrunu je svižná čtyřková voda s jedním pětimetrovým stupněm, což už si jen užíváme. Až teda na Kroupiče, který na pětimetru vykrysil nešťastně ve vracáku. Z Playrunu se vracíme zpátky ke Kajmanovi a vybíráme řeku na další den.
Ráno padá volba na Smeddalselvi, což je místní velká a těžká pecka – Olafova kilometráž tvrdí WW V–VI furt. Když dorazíme k řece skrz několik tunelů, jeden měl 25 km, padá volba na horní úsek, který by měl být drop-pool.
Pod jedním dropíkem dostává Číva pěknou sodu a pak už přichází atrakce dne. Já jsem podcenil nájezd ke 4 metry vysokému vodopádku, navíc jsem ho neboofnul a tralalá, druhá Snížákova norská krysa je na světě. Na to, že není rok krysy, mi to zatím docela jde. Odlovení v pořádku, Muska dostává pochvalu za skvěle hozenou házečku a pokračujeme. Ještě pár míst nás čeká a nejsou zadarmo. Při dojezdu do cíle jsme už rádi, že je to za námi. Jsme dost unavení a poškrábaní od křovisek, která jsou všude okolo řeky.
Přespáváme na vysedačce s tím, že ráno něco pojedeme, ale nic se nám v okolí nelíbí a tak se vracíme do Vossu za Kajmanem. A to je právě teď, sedím ve Vossu v obýváku na gauči a musím konstatovat, že lepší ubytování jsem zatím na vodáckém zájezdu neměl. A vy se těšte na report z Ekstremsportveko a z dalších dní našeho norského pádlování.
